Komentáře spamerů, odkazy na soutěže a spřátelení a podobné věci mažeme!
O přijetí Strange hlasuj TADY (do neděle).
Inofrmace z BA potřetí - ZDE
Všichni členové si povinně přečtou TOTO.
Nebylo by na škodu, kdyby se členové přidali na FACEBOOKu.

život v jiném světě

9. srpna 2012 v 9:19 | undead Trent |  Naši členové píší
Zajímavá povídka od undead Trent.



asi bych vás měl upozornit. jo. to bych asi vážně měl. tak zaprvé - ti, co četli "Vesmír je krásný...", vědí, že při psaní mi není téměř nic svaté. tahle povídka rozhodně není výjimkou. taky si nachystejte google, některým věcem asi neporozumíte ( aneb kolik z vás ví, co je to DDOS útok? ). žádné sprosťárny zde popsány nejsou, leč nějakým náznukům neuniknete. a hlavně si pak přečtěte autorskou poznámku, než mi začnete psát rozhořčené komentáře. rozhodně touhle povídkou nikoho k ničemu nenavádím. rozhodně po vás nechci, abyste se stali hackery. taky po vás nechci, abyste si dělali tajné záškolácké výlety do jiných měst. a už vůbec po vás nechci to další, co by mohlo dost z vás asi poněkud pobouřit..
jen tak na okraj, je docela vtipné, že nejdelší část povídky je epilog.. :D
a mohli byste začít komentovat lidi. když už sem chodíte, navíc, podle domén, stejní lidi.. pro mě jako autora tohodle blogu je celkem nanic, když nemám žádnou zpětnou vazbu, žádnou odezvu, od čtenářů.. :-/
------------------------


Sedím a koukám, jak za oknem padají velké mokré sněhové vločky. Odráží se od nich světlo lampy, které proniká skrz okno ven do tmy. Nakonec odvracím pohled od okna a upřu svou pozornost zpět k monitoru. Napíšu pár odpovědí na IRC, zkontroluju stahování několika souborů a vracím se k psaní. To je vlastně jediný způsob, jakým přicházím do styku s vnějším světem. Teda, dá-li se to tak nazvat… Víte, já totiž nikdy neopouštím svůj byt.
Byl tam zase. Vlastně ji to vůbec nepřekvapilo, pokaždé tam byl. Spal vůbec někdy? Nevěděla. Připojila k "pracovnímu" počítači dva externí harddisky a zadala přístupová hesla, jimiž je odemkla. Překontrolovala firewall a začala se připravovat k útoku. Dneska už ho určitě porazí, byla o tom přesvědčená.
Dneska mi dává opravdu zabrat, ty jí ovládnuté cizí počítače stíhám odstřihávat jen s vypětím veškerých mých sil. Od minula se zjevně poučila a odstranila některé bugy ve svých programech, kterými nad ní dávaly takovou převahu. Takže je to, zdá se, jisté. Zachránil jsem svět hackerů před dalším potencionálním scriptkidie. Raději izoluji stanici, ze které vedu obranu a protiútok, kdyby se jí přeci jen povedlo zvítězit. Už aby byl konec, docela se mi chce na zácho
V duchu jásala, jako snad ještě nikdy. Vypadalo to, že konečně zbavila své nástroje všech neduhů a neplánovaných zadních vrátek. Teď už to byl jen souboj nervů, vytrvalosti, soustředění a močových měchýřů. Bylo by to asi k smíchu, kdyby o vítězi rozhodlo, kdo si bude muset odskočit první… Vzala do úst brčko a usrkla trochu z plechovky energetického nápoje.
Sakra! Sakra, sakra, sakra! Podcenil jsem ji. Porazila mě. Pere se ve mně hořkost porážky s pýchou z mého učitelského úspěchu. Vytahuju kabel od externí bezdrátové přípojky k internetu a jdu si udělat kafe a nějaký vafle. Pro dnešek jsem se sítí skončil, raději se budu zase chvíli věnovat psaní a potom, potom třeba přichystám nějaké nové nástroje, pomocí nichž bych se mohl pokusit o odvetu. Ale to spíš z principu, necítím potřebu se jí za její úspěch mstít. Spíš bych jí chtěl pogratulovat.
Málem se zbláznila radostí. Nějak tomu pořád nemohla uvěřit. Po všech těch měsících, po těch probdělých nocích a neúspěšných pokusech, po tom všem konečně vyhrála ona. Připojila se na IRC pod svou přezdívkou a napsala pouze: "konečně jsem dostala VViz4rda". Pak si řekla, že prodnešek by to i stačilo. Ještě proletěla všechny své spřátelené blogy a weby, zanechala pár komentářů a poznamenala si všechny důležité informace o útoku na hackera, který si říká Vviz4rd. Nakonec vypnula počítač a šla spát.

Epilog (delší než příběh hlavní

Hodila do batohu svačinu, pití, vyladěný netbook a vyrazila. Ještě na schodech dálkově spustila příkaz ukrytý v systému rodičů, takže pro ně byla na cestě do školy, ačkoli ve skutečnosti šla někam úplně jinam. Svižným krokem došla až na autobusové nádraží, kde posléze nastoupila do automatického autobusu. Opět použila jeden ze svých programů, kterým obešla placení jízdného skrze osobní čipy, kterými byli vybaveni všichni. Ne že by snad neměla na jízdné nebo chtěla ušetřit, spíš se chtěla vyhnout tomu, že se do nějaké databáze uloží, že tím autobusem jela. Jeden nemůže být nikdy dost opatrný, jako hacker to moc dobře věděla.
Po asi hodině jízdy vystoupila a zorientovala se podle interaktivní navigační tabule. Znovu se napila a vyrazila napříč městem, v němž VViz4rd žil. Měla za to, že nejspíš vůbec netuší, že se jí povedlo získat geografickou pozici, z níž se připojoval. Podle dat které se jí povedlo získat jinde, usuzovala, že tam třeba ještě je. No, pokud ano, pak bude velmi překvapen.
Do háje i s žaludkem… Půl noci sem strávil v objetí se záchodovou mísou. Takže teď snídám suchý iškoty a černej čaj. Dovedu si teda představit chutnější jídlo. A taky nějaký, po kterým nebudu mít hlad. Zas jednou si pouštím televizi. Ne, že bych ji nějak potřeboval, z počítače si vytáhnu ty samé informace, navíc kolikrát i v daleko větším množství a bez všech těch žvástů okolo. O filmech nemluvě… Myslím, že televizi jsem teda zapínat nemusel, zas nějaký blbosti. Zvedám se a s dalším hrnkem černýho čaje a novým pytlíkem piškotů odcházím zpět do nejdůležitější místnosti v mém omezeném životě. Pouštím něco od Vivaldiho a dávám si nohy na stůl. Je fajn, jen tak sedět a dívat se na monitor a nic nedělat. A pak začínám pracovat. Teda ne že by to byla skutečná práce, ale nějak to slovo "hackování" zaobalit musím, oni lidi se na nás moc dobře nekoukaj. Zatracený scriptkidies, do jednoho jim ustřihnout přípojky a usmažit počítače! To hlavně kvůli nim nás maj lidi za příšerný zločince a teroristy. Neříkám, že takoví mezi náma nejsou, ale to i mezi váma.
A byla na místě. Teda podle navigace. Dům nevypadal nijak extra, šestipatrová oprýskaná cihlová stavba se starými okny, dole posprejovaná nějakými rádobysprejery. Všimla si, že některá okna jsou zatlučená. Nadhodila si batoh a vykročila k vchodovým dveřím. Ani ji moc nepřekvapilo, že jejich zabezpečení nestojí za nic. Někdo by snad čekal, že když uvnitř žije hacker, bude zabezpečení lepší, ale opak je pravdou. Žádný hacker nemá chuť upozorňovat na místo svého fyzického pobytu. V několika vteřinách byla uvnitř a už šplhala po špinavém schodišti, na němž se místy válely odpadky a prázdné skleněné lahve od kdoví čeho.
Paráda! Dneska je s tou FBI vážně sranda. Konečně trochu originální protiopatření. Usrknu brčkem trochu čaje, aniž bych byť jen na okamžik ustal v rozdělané práci. Jak říkám, dneska je to vážně psina. Ještě kdyby mi nebylo tak mizerně od žaludku.
Konečně se zastavila před konkrétními dveřmi a věděla, že to jsou ony. Zkusmo elektronicky "osahala" jejich zabezpečení a rychle poznala, že tady zapracoval profesionál. Připravila si několik algoritmů a pro případ potřeby i logickou bombu. Zhluboka se nadechla a krátce zabušila na dveře. Vzápětí spustila připravené algoritmy a čekala, až odvedou svou práci. Zatím však vytáhla paklíč a chvíli se šťourala i v mechanickém zámku. Nakonec, bez větší námahy, dveře vykopla. Nic složitého, když si je předtím odemkla a otevřela. Vzrušení u ní dosahovalo vrcholu.
Kurva! Co to sakra je? Do prdele, to by mohl být parádní průser, to teda jo. Chvatně vypínám všechny počítače a ještě než zhasnou, vybíhám z pokoje na chodbu. Dveře se najednou rozletí a já tuším nejhorší. Jenže ejhle! Žádná jednotka pro boj s elektronickým zločinem. Jen nějaká malá holka. Tak moment, malá holka? Jaká malá holka by mohla bušit zrovna na mě? A hlavně, která by si dokázala otevřít moje dveře? Napadla mě jen jedna jediná logická odpověď.
"Tak se konečně potkáváme fyzicky, Wizarde…" prohlásila.
"Quick Destiny," řekl pouze.
Přikývla.
Pozval ji dál. Usadil ji na gauč v obýváku s kuchyňským koutem a odběhl zase spustit počítače. Zase se vrátil a v jedné ruce měl hrnek s čajem, v druhé sáček piškotů. Pozdvihla obočí v nevyřčené otázce. Jen zavrtěl hlavou a zabručel, že má problémy se žaludkem. Chápavě přikývne. Odložil si svou dietní stravu na stolek a začal prohrabovat špajz, jestli náhodou nenajde něco, co by mohl nabídnout. Nakonec našel nějaké sušenky, tak je dal na talíř a ten pak před ni postavil.
"Jsi dobrý učitel," prolomí náhle mlčení dívka. "Naučíš mě i jiné věci?"
"Prosím?" zatvářil se nechápavě. "Co tím máš na mysli?"
"Nedělej, že nechápeš. Žijeme v jiném světě, ty, já, takoví, jako my. Pro nás platí jiná pravidla. Paketům je jedno, kdo jsi nebo kolik ti je…"
"Ne." Jeho obličej se proměnil v kámen. "Tohle po mně opravdu nechtěj."
Snědla další sušenku.
"Omluv mě," prohlásil do toho nekonečného ticha a vyběhl z obýváku. Dávivé zvuky z koupelny ji nenechali na pochybách, proč tak vystartoval. Byla zklamaná. Doufala… V co vlastně doufala? Když se nad tím zpětně zamyslela, nevěděla. Snad čekala, že bude mladší, že bude jiný… Co když je v jeho odmítnutí něco víc, než jen její věk? A i kdyby, proč musí být tak omezený? V jejich světě přece věk neznamená vůbec nic! Důležité jsou schopnosti a postoje k tomu, co dělají. Už byl zase z koupelny zpátky. Zase bylo ticho.
"Proč ne?"
"Ty se ptáš? Jsi dítě, do háje! Nic ve zlém, ale tohle je sakra nezákonný! Tohle není jako smazat databázi Googlu, ani jako přepsání stránek Bílýho domu nějakým pornem, sakra… Tady už nejde nic vzít, zpátky, žádné záložní soubory, žádnej formát disku a smazání registrů. Co se stane, nejde odčinit."
"Ale já o to stojím" řekla tiše.
"To už mi došlo. Došlo mi to okamžitě. Jenže je tu otázka, jestli to budeš chtít potom. Za hodinu, za dvě, za týden, za rok…"
"Nejsem žádná křehká květinka nebo porcelánový servis. Znám rizika. A přijmu je."
Podíval se na ni. Tak zoufale jí nechtěl ublížit… On, který bez milosti ničil životy druhých svými útoky… To mu tak chybělo, tahle situace. Nejhorší bylo, že mu nebyla lhostejná, že ho jaksi přitahovala. Děsilo ho to. A přítomni trochu vzrušovalo. Nebezpečí bylo něco, co se spoustě hackerů stane drogou. Nebyl výjimka. A v jednom měla pravdu - oni žijí v jiném světě s jinými pravidly.
"Cesta zpátky není," prohlásil a pohladil ji po tváři.

Později (ne však za 19 let Úžasný)
V místnosti bylo tolik počítačů, jako v nějaké výpočetní laboratoři. Všude hučely kompresory kapalinového chlazení počítačů doplňované klapáním klávesnic. Zády k sobě seděli před sestavami monitorů třicátník s neholenou tváří a flekatým tričkem a třináctiletá dívka s nepřehlédnutelnými kruhy pod očima a v jednoduchých bílých šatech.
"Jdeme na to, Destiny?"
"Ještě budou litovat, že nám kdy zkřížili cestu," odvětila ledově. Téměř současně zahájili neuvěřitelně rozsáhlý DDOS útok. "Až tady skončíme, měli bychom konečně objednat nějakou postel, gauč je dost nepohodlný. A ze dřezu bolí kostrč…"
"Citlivko," ušklíbl se, zatímco se prokousával firewallem nějakého serveru.
"Mysli na moje potřeby, sem ještě ve vývoji," nenechala se zastavit. Neodpustila si vítězoslavné "Yes!", když zrušila důležitý uzel systému, na který útočili.
"Nic jiného mě nezajímá," oznámil jí.
Ke kruhům pod očima se přidal i ruměnec na tvářích. "Tak abychom si snad pospíšili, ne? Navíc musím stihnout ten autobus v pět, jestli mám udržet rodiče v nevědomosti."
"Kruci, tři roky sou dlouhá doba. Co budu dělat po většinu nocí, když znám tebe?"
"Dokazovat virtuálnímu prostoru, že patříš mezi ty nejlepší."
"Však ty mezi ně patříš taky."
Zrudla ještě víc. "Tak díky."

----------------------------
takže teda ještě ten dodatek. pokud si náhodou někdo myslí, že mě to snad vzrušejo, ten jejich pár, že sem VViz4rda napsal podle sebe, musím vás zklamat. Destiny není můj typ ani náhodou, ani omylem ( když už nějaký nestandartnější pár, tak leda s takovými, jako je Cybjera nebo jiné ženské party, vyjma Lolitchen, které se objevily v "Poslední šanci". [ znalci mé pochybné literární tvorby si jistě dobře pamatují 8) ] ). jak říkám, v psaní mi není takřka nic svaté ( L.E.R.A.F. je jen začátek ). a jak říkala Desitny, žijí v jiném světě ( mylšeno jako Destiny, VViz4rd a jim podobní ), pro ně platí jiná pravidla. a jak se říká, kliknout, že je ti osumnáct, může každej.


undead Trent
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 undead Trentina | Web | 9. srpna 2012 v 9:32 | Reagovat

ehm, technická poznámka - mohla bys plís oddělit úvodní proslov od začátku povídky nějakým odentrováním? jsi to totiž spojila, takže to do sebe plynule přechází. :-D

2 Chii - chan | Web | 9. srpna 2012 v 22:56 | Reagovat

Hej, nějak se do tvých povídek začítám víc a víc. :D A rozhodně toho nelituju.

Krásně ta slova plynou, lehce se to čte. A uznávám, že hackerství je zcela mimo mně, takže google byl při DDoS útoku plně využit. :D

P.S.: Nevím nevím, jestli bych se zachovala stejně jako on, jestli by mi někdo jen tak vykopl dveře od bytu a napochodoval si tam. :D Bych popadla první věc, co by se ukázala a házela bych jedna radost. :D

I když jakožto třicátník bych se třináctileté holky tolik nebála, že. :D

3 undead Trentina | Web | 10. srpna 2012 v 0:10 | Reagovat

hlavně, je to hekr, ne tajný agent, takže fyzické mlácení druhých tak jako tak nebude jeho parketa.. :-D

jen teda jak poznamenala výsost u originálu u mě na blogu, chce to zrevidovat překlepy a chyby.. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama