Komentáře spamerů, odkazy na soutěže a spřátelení a podobné věci mažeme!
O přijetí Strange hlasuj TADY (do neděle).
Inofrmace z BA potřetí - ZDE
Všichni členové si povinně přečtou TOTO.
Nebylo by na škodu, kdyby se členové přidali na FACEBOOKu.

Feel like I don't belong

23. října 2012 v 11:22 | Černobílá |  Naši členové píší
Musím uznat, že takovou zálavu sloves jsem dlouho neviděl :D


Připadám si tak trochu jako robot.
Ne blbost, já si připadám hodně jako robot.
Ráno vstanu, učešu se, vyčistím si zuby, vyžehlím vlasy, nacpu se do džín, trička a svetru, namaluju si obličej na xicht, nasnídám se, nakrmím rybičky, vezmu tašku a jdu do školy. Tam si každou přestávku předělávám obličej, neb se mi mezitím stíhá roztejkat, kreslím do sešitu z fyziky, předstírám zájem o to, co učitelé vykládají a modlím se, abych mohla co nejdřív domů. Konec školy, jedu přecpaným busem dom, bolí mě nohy a je mi vedro. Doma se najím a zabíjím čas u PC koukáním na filmy a psaním na blog. Až do večeře. Sním večeři, jdu do sprchy, jsem na skypu s Jimem a jdu spát. Probudím se, vstanu, učešu se... a tak dál.
Poslední dobou si připadám, jakože nikam nepatřím. Obzvláště ve vlastní rodině - nepotřebují mě, nemám mezi nimi svoje místo, protože nic z toho, co baví mě, nebaví zase je. Když se naši se ségrou koukají na film, nenapadne je se zeptat, jestli nechci s nimi. Vůbec si mě nevšímají. Když už, tak na mě řvou kvůli známkám ze školy nebo kvůli tomu, že jsem něco udělala blbě. Zas. Celkem solidně mě to deprimuje. Čím častěji se poslední dobou snažím být tu co nejmíň. Chodím ven, toulám se v tom kousku lesa nahoře u vysílače. Píšu básně co nikdy nezveřejním. Přemýšlím o životě. A tak porůznu.
Poslední dobou skoro nejím. Śkolní svačiny vyhazuju nebo je někomu dám a sním za celý den třeba jen jedno jabko. Obědy bojkotuju úplně, je mi po nich na blití ještě víc než po česneku. Navíc to pětikilo, co za to za dva týdny dám, se hodí vždycky. Nicméně se ta moje nechuť k jídlu projevuje tak akorát na psychice a na tom, že se mi chce pořád spát. Tlustá jsem pořád stejně. A spolužáci potvrdí, že nejsem ten případ, u kterýho by slovo tlustá bylo bezpředmětný. A celý dnešní odpoledne jsem strávila hledáním blogovacích platforem - chci ještě jeden blog. O tomhle ví až moc lidí a tak, navíc chci taky psát anglicky, což se sem moc nehodí.
Jo a obnovila jsem fash!onistas. Kdyby to někoho zajímalo.
http://data.whicdn.com/images/1353349/4257724954_3bf6d7169d_large.jpg
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Revl | E-mail | Web | 31. října 2012 v 17:52 | Reagovat

Z toho co tu čtu, je mi tak akorát smutno... Ne teď vážně. Jíst je důležité, bez jídla není energie a den pak stojí za houby. Stereotip je trochu otrava, chce to začít dělat i něco jiného. A hlavně konstruktivní přístup. Spousta lidí na to dneska zapomíná. Mně občas taky příde, že nikam nepatřím. Ale to není špatné protože i takový člověk může být šťastný. Schrnul bych to větou Never, Ever Give Up! :-)

2 Kája | Web | 11. listopadu 2012 v 15:54 | Reagovat

Tady to nějak vázne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama